Historie Létání
Leonardo da Vinci objevil a analyzoval několik základních principů aerodynamiky a fyziky a navrhl stroje, které byly založeny na těchto základech. Své objevy popsal ve svém díle a jen díky tomu, že značná část jeho spisů byla po staletí ztracena, nebyl jeho vliv na rozvoj letectví mnohem větší. Jeho spisy obsahovaly stovky nákresů a návrhů, jež ilustrovaly jeho pozorování a realizované nápady. Psal o základních problémech létání, například o zákonu akce a reakce, o struktuře křídel, přistávacím podvozku, či dokonce o zařízeních sloužících ke změně směru letu. Jeho nástupci v následujících stoletích učinili v letectví pouze skromné kroky. Mnoho z nich se pokoušelo imitovat let ptáků a postavili stroje s pohyblivými křídly zvané ornitoptéry. Někdy si připevnili křídla na své ruce či dokonce i nohy. Jejich pokusy nebyly úspěšné a mnozí z leteckých průkopníků se vydalo směrem ke klouzavému letu. Jejich pokusy byly mnohem úspěšnější, ačkoliv délka letu nebyla nijak závratná.
Prvním leteckým průkopníkem od dob Leonarda da Vinci, jenž se začal také teoreticky důkladně zabývat fyzickými silami ovlivňujícími let, byl na konci osmnáctého století Angličan George Cayley. Ten identifikoval a popsal základní aerodynamické síly a navrhl letadlo, jež mělo základní elementy moderního letadla. Cayley definoval principy letu a dospěl k názoru, že síla, jež má za následek pohyb letadla směrem dopředu, musí být větší než síla opačná - odpor vzduchu. Jeho dílo "On Aerial Naviagation" bylo první důležitou prací zabývající se letectvím. V polovině devatenáctého století demonstroval Cayley své poznatky s modely kluzáků, jež byly schopné letět na krátkou vzdálenost se závažím rovnající se váze jednoho člověka. Cayley také experimentoval s různými tvary křídel, na nichž demonstroval důležitost tvaru křídel na letové vlastnosti a schopnost udržení letadla ve vzduchu.
Cayleyho práce ovlivňovala jeho následovníky během následujících padesáti let. Průkopníci se věnovali jak vývoji kluzáků, s nimiž byli postupně schopni létat dále a výše, a také získávat pomalu kontrolu nad směrem letu, ale také vývoji letadel s vlastním pohonem. První motory byly parní a všeobecně byly příliš těžké na to, aby se letadlo dokázalo vůbec vznést. Vynálezci však byli více úspěšnější při využití motoru u balónů. V roce 1852 Francouz Henri Giffard sestrojil primitivní vzducholoď, jež byla poháněna parním motorem o výkonu tří koňských sil. O dvě desetiletí později jeho krajan Felix du Temple postavil monoplán poháněný parním motorem, jenž se dokázal vznést na krátkou dobu ze země. Několik dalších průkopníků slavilo dílčí úspěchy s různými variantami a typy letadel, žádnému z nich se však nepodařilo sestavit letadlo s vlastním pohonem schopné delšího letu.