Suborbitální Kosmické Raketoplány
Stroje této třídy jsou urychleny raketovým motorem (motory) na maximální rychlost výrazně nižší, než je první kosmická rychlost. Po vypojení motoru (obvykle po vyčerpání pohonných látek) pokračují v letu setrvačností po balistické (suborbitální) dráze, přičemž její vrchol leží za hranicí zemské atmosféry, tedy v kosmickém prostoru. Tato hranice nebyla dosud v rámci mezinárodního práva stanovena; pro potřeby ustavování leteckých rekordů stanovila Mezinárodní letecká federace (FAI) hranici vesmíru ve výši 100 km nad geoidem.
Z hlediska FAI proto splnily podmínky pro zařazení do kategorie suborbitálních kosmických raketoplánů dosud pouze dva typy letounů, a to:
- americký raketoplán North American X-15 (max. dosažená výška 108 km);
- americký raketoplán Scaled Composites SpaceShipOne (max. dosažená výška 112 km).
Ve stavbě jsou další typy, které by měly sloužit ke turistickým „skokům na okraj vesmíru“.