Neštěstí na tenerife
Střet
Oba dispečeři v řídící věži začali být nervózní.
Na hlavní vzletové dráze měli dvě největší letadla, která se ten den na letišti
objevila a podle všeho stála proti sobě. Ověřit si to přímo nemohli, neboť
letiště tehdy nedisponovalo žádným pozemním radarem. Dalekohledem hleděli do
mlhy marně a velmi vážně zvažovali, že pro jistotu provoz na letišti zcela
zastaví. Letadlo KLM se ale neustále dožadovalo povolení ke startu.
V tu chvíli se pilot Boeingu KLM dopustil jedné z
nejzákladnějších chyb, kterou může pilot jakéhokoliv letadla udělat.
Odstartoval bez povolení. Z věže mu totiž na jeho nervózní naléhání dali tzv.
ATC povolení. To ale nedovoluje start samotný, jen potvrzuje volnou a povolenou
dráhu letu po startu. A ačkoliv povolení ke stratu lze v takový okamžik
očekávat každou vteřinou, dispečeři jej nevydali a vydat tentokrát hned tak
nehodlali. Přesto Jacob van Zalten bez váhání zatáhl za páky všech čtyř motorů,
vybudil je k maximálnímu tahu a za mlčení druhého pilota i navigátora odbrzdil
podvozek.
Situace krátce před střetem
V ten okamžik se obě letadla nacházela asi 1000
metrů od sebe. Osádka Boeingu Pan Am již našla spojku C4, pomalu otočila
letadlo vlevo se záměrem runway uvolnit. K dokončení celého manévru jí zbývalo
asi 30 vteřin. Vtom druhý pilot uviděl, že mlhu po jeho pravé ruce prořízla
světla blížícího se Boeingu KLM. Za další dvě vteřiny se objevila i silueta
letounu. Ve stejný okamžik uviděla osádka KLM před sebou pravý bok Boeingu Pan
Am. Oběma osádkám bylo v tu chvíli jasné, že se blíží katastrofa. Stroj KLM již
zastavit nemohl - pohyboval se rychlostí okolo 300 km/hod. Stroj Pan Am
zrychlit také ne. Letadla byla v tu chvíli od sebe přibližně 300 až 500 metrů.
Ačkoliv se Jacob van Zalten snažil svůj
startující stroj donutit k maximálnímu výkonu a k odlepení od země co nejdříve,
na odvrácení tragédie to nestačilo. Letoun, zatížený plně natankovanými
nádržemi, se sice vznesl, ale podvozkem a motory pověšenými pod křídly roztrhal
trup druhého letounu na kusy. Samo letadlo KLM dopadlo o dalších 500 metrů dále
na runway. Mlha přenesla zvuky exploze až na věž, ve které až nyní zjistili, že
něco není v pořádku. Neviděli přesně co se děje, ale okamžitě na místo povolali
záchranáře. Informaci o tom, že na runwayi něco hoří, dostali paradoxně od
jiného malého letadla, které v ten okamžik kroužilo na vyčkávacím okruhu a
čekalo na povolení k přistání, jeho osádka viděla stoupající kouř a v mezeře
mezi mraky zahlédla i plameny. Všechna záchranná vozidla se v mlze po runwayi
dostala k letadlu KLM, které bylo celé v plamenech a z nějž se nepodařilo
nikomu uniknout. Nikdo z hasičů a zasahujících lékařů v tu chvíli netušil, že o
500 metrů dál se v husté mlze nachází další letadlo, které je zničené jen
částečně a ze kterého se daří zraněným dostávat ven. Bohužel pomoc přišla k
hořícímu vraku Pan Am velmi pozdě. Svědci hovořili o desítkách minut, někteří
odhadovali až 40 minut. V tuto chvíli již nebylo komu pomáhat. Komu se
nepodařilo dostat ven samotnému, nebo komu nepomohli ostatní, v hořícím vraku
zůstal.