Dělení stíhaček
16. 2. 2008
Dělení stíhaček
V průběhu 2. světové války a těsně po ní se stíhačky začaly dělit na:
- Doprovodné - doprovází a ochraňují bombardéry; např. P-51 Mustang
- Noční - jsou vybaveny radarem a působí v noci, většinou dvoumotorové; zástupci jsou např. Bristol Beaufighter nebo Messerschmitt Bf 110 (v obou předchozích případech se ale jedná o stroje upravené pro noční stíháni dodatečně. Existovaly ale i konstrukce navržené od počátku k nočnímu stíhání: Heinkel He-219 Uhu, či Focke-Wulf Ta 154 Moskito).
- Záchytné - tato kategorie vznikla až po 2. světové válce a zástupci této kategorie mají za úkol letět vstříct nepřátelským bombardérům a sestřelit je dříve, než svrhnou svůj náklad. Záchytné stíhačky se staly zvlášť důležitými díky existenci jaderné pumy a příkladem těchto stíhaček je např. americký F-102 Delta Dagger či BAe Lightning, za SSSR pak Su-15 či MiG-21.
- Přepadové - velkou rychlostí vletí do nepřátelského vzdušného prostoru, sestřelí významné cíle a vyčistí cestu pro vlastní bombardéry. Vyznačují se vysokou rychlostí.
- Stíhací bombardéry jsou stíhačky schopné jak útoků na pozemní cíle, tak boje s nepřátelskými stíhači; zástupci této kategorie jsou např. Hawker Typhoon nebo moderní F/A-18E/F Super Hornet či Suchoj Su-30.
- Stíhačky pro vybojování vzdušné nadvlády jsou nejlepším, co je daná země schopna vytvořit a většinou mají velmi omezenou nebo žádnou schopnost útoku na pozemní cíle. Příklady: F-4 Phantom II, F-15 Eagle, F-22 Raptor, MiG-29 Fulcrum, Su-27 Flanker a Su-47 Berkut.
Je zajímavé, že ač byly všechny tyto stíhačky stavěny jako záchytné či pro vybojování vzdušné nadvlády (tyto úkoly se značeně prolínají), z většiny z nich se staly i dobré stíhací bombardéry či dokonce vysloveně útočná letadla (F-4G, F-15E, Su-30 Flanker).
Záchytné a přepadové stíhačky jako kategorie vymizely s koncem studené války.